Výročí svatby mých prarodičů

Bude někdo v rodině, nebo přátelé slavit společné výročí? A nevíte čím je obdarovat, nebo jaké jim nachystat překvapení? Pak je tenhle článek přesně pro vás. Podělím se s vámi o to, jak jsme oslavili diamantovou svatbu mých prarodičů.

Připravit něco originálního a nezapomenutelného je vždy oříšek. Každý člověk je jiný a proto je vždy potřeba zapřemýšlet, co by potěšilo právě ty vaše oslavence. Zjistěte, jaké mají společné koníčky, jak tráví volný čas, nebo jim při oslavě připomeňte to krásné, co spolu v životě už prožili, nebo dokázali.

Jak se slavilo u nás

Oslavu diamantové svatby si prarodiče přáli mít v restauraci. Dědeček je už na vozíku, takže jsme vybrali místo podle bezbariérového vstupu a samozřejmě s dobrým jídlem. V den jejich výročí, tedy 19. dubna, proběhla mše v kostele. Znali se s místním varhaníkem, děda vždy sedával vedle něj, když hrál a moc si to užíval. Jako truhlář na těch varhanách dokonce vyráběl šlapací klapky. Na jejich mši tak nesměly chybět skvěle zahrané skladby na varhany. Na začátku a na konci mše zazněly i skladby, které na běžné mši přes týden neuslyšíte. A věřte mi, byla to paráda. Jakmile se po mši varhany naplno rozezněly celým kostelem, naskočila mi husí kůže po těle. Pak farář jim ještě přišel poblahopřát a mamka i babička měly slzy v očích.

Prarodiče v ten den dostali drobné dárečky a babička ještě k tomu obrovskou kytici. Samotná oslava se konala o pár dní později o víkendu.

Nejvíce se prarodiče těšili, že se zase sejdou s rodinou. Přáli si také dodělat své svatební album, které za ta léta ještě nedokončili. Po několik večerů před oslavou jsem s nimi sedávala, vybírali jsme společně staré fotky a já je vlepovala do alba. K fotografiím jsme sem tam dopsali nápisy nebo důležité data bílým fixem.

Blahopřání ze dřeva a svatební album

Starých fotek máme doma opravdu hodně a spousta z nich se do alba nevešla. Zbylé jsem tedy zavěsila do rámu na provázek a na laseru vyrobila nápis s jejich příjmením. Do druhého rámu jsem vepsala zajímavé a symbolické čísla z jejich společného života. Na oslavě pak nebyla o zábavu nouze.

Jako dárek dostali knihu o roce, ve kterém se brali, retro plakát na míru s jejich oznámením svatby, zvětšenou svatební fotografii v rámečku a spoustu dalších dárků a květin od celé rodiny. Jako zvláštní gratulaci jsme jim darovali blahopřání vyrobené ze dřeva. Dědeček je truhlář, takže ho tenhle originální dárek opravdu potěšil. Babička dostala kytičku, kterou jsme nechali navázat podobnou, jakou měla tenkrát na své svatbě. Pro pobavení všech jsem ještě vytiskla noviny ,,Rudé právo“ ze dne jejich sňatku roku 1958.

Nemohla chybět svíčková, přípitek, proslovy a večer raut s babiččiným nejoblíbenějším jídlem, smaženými řízečky. Na oslavě si pak celá rodina prohlížela svatební album, všichni vzpomínali a vyprávěli si už skoro zapomenuté historky.

Prarodiče byli z oslavy přímo nadšení. Ještě několik dní po oslavě každý den říkali, jak byli překvapení ze všeho, co jsme jim přichystali a jak se jim oslava líbila.

Snad se vám mé, trochu dlouhé, povídání líbilo a v něčem vás inspirovalo. Věřím, že vaši oslavenci si své výročí užijí stejně dobře, jako ti naši.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to top